Zimní indiánské táboření 2005

Milan Vlahovič14. 3. 2005

Jeden z prvních ročníků indiánského tábření 11. PS Vlci. Nejpamátnější údálost, která se na této akci stala má za hlavního hrdinu Alfonze a jeho nové boty. Zbytek táboření se ztrácí v mlze. Tenkrát ještě alkoholové...

Alfonz... Kdo ho zná, pak si jistě dokáže představit s jakým zaujetím dokáže básnit o nových trekových botách, které jsou zaručeně nejlepší na světě a jejichž hrdým majitelem několik posledních hodin je. Tak přesně takovými monology nás krmil téměř celou cestu na tábořiště a nijak mu v tom nezabránila krátká přestávka v restauračním zařízení. Přítrž tomu učinila „naštěstí“ nemilá událost, která ho postihla během prvních pár minut v táboře.

Vyrazil mírně opiven plesat nad krásou nočního tábořiště ve sněhovém hávu. Vyrazil neomylně k mostku přes potok. Jak se k němu blížil, tak se mu (podle jeho pozdějšího popisu) hlavou prohnala myšlenka, že je zvláštní, že uprostřed mostku není nasněženo. Nevěnoval tomu ale dostatek pozornosti, což byla osudová chyba, kterou si začal vyčítat několik vteřin poté. Toto vyčítání začalo hodně hlasitým sprostým slovem, protože najednou zjistil, že nezasněžená část mostku je přesně ta, která byla ve skutečnosti pečlivě schovaná v kuchyni. To už ale stál po kolena ve vodě a myslím, že si do ní i trochu sedl. V těch dobách se totiž z mě neznámých důvodů středová část mostu po táborové sezóně oddělávala.

Po zbytek táboření Alfonz nemile zjišťoval, že do bot, do kterých se vlhkost nedostane jinak než vrchem, se dost špatně suší.