Irena Vlahovičová6. 8. 2004
Pobřeží zahalené v mlžném oparu.
Kámen na pláži.
Na zemi z kamenů vyskládané bludiště. Mám pocit, že stejné jsem viděl v Praze na Vyšehradě.
Janča a Henry skotačí na svahu.
Vymleté kaňonky na pobřeží vytváří skvělé exteriéry.
Ovce spásají a sečou trávu na golfovém hřišti a blízkém okolí.
Věž jako hrad nejznámější Irské pirátky, jehož vchod je při přílivu nedostupný suchou nohou.
Burrishoole Friary - mnišský klášter v zálivu byl častým terčem útoků z moře.
U každého takového objektu je hřbitov. Na tomto bylo plno hrobů členů IRA. (Irská Republikánská Armáda)
Tato kamenná mísa možná sloužila na uchování svěcené vody.
Potopený a řasami zarostlý člun v zálivu.
Pobřeží v Bundoranu za soumraku.
Ani nevím, že tam měli takovou atrakci.
Se vstáváním nebyl problém, nebyl nám určen čas odjezdu. Ani trasu jsme neměli pro tento den nijak náročnou. Nejdříve jsme se stavili ještě na ostrově Achill na procházku po pobřeží a prohlédnou si útesy. Ve svazích byla spousta nápisů poskládaných z kamenů a tak Janča s Henrym přidali ještě jeden "Hollywood". K autu jsme se vrátili přes golfové hřiště a pak opustili ostrůvek Achill a jeli hledat pevnůstku, kde vládla nejznámější Irská pirátka. Zvláštností bylo, že stavba byla v zálivu moře (vlastně oceánu) a při přílivu byly vstupní schody zality vodou. My tu naštěstí byli při odlivu a tak jsme si tuto, na první pohled jen věž, mohli prádně prolézt. Byla úžasně udržovaná (dřevěné podlahy) i zachovalá (kamenné schodiště a záchod). Velice zvláštní architektonický prvek záchodu ve výklenku schodiště jsem s Jančou otestovala. Fugoval! Ale příšerně jím táhlo od spodu nahoru, takže toaletní papír levitoval v prostoru a odmítal spadnout dolů... V záchvatech smíchu jsme se opět nalodili do aut a mířili dál na sever. Lemovali jsme pobřeží a mýjeli krásné pohoří Dartry, které jsme plánovali následující den navštívit. Cestu jsme ukončili v městečku Bundoran. Krásné přímořské letovisko a moc hezký hostel. Jenže móc drahý. Janča to ale ukecala z 20 € za noc na 16 €.