z Umíraydy na Skřipský mlýn

Milan Vlahovič28. 9. 2012

Možná se to zdá, že to bylo moc - 8 km. Ale většinu času zase Vojťas strávil mě za krkem. Takže ve finálo to bylo moc spíš na mě.

Ráno jsme rozfoukali oheň, ohřáli si na něm vločky a čaj. Pak jsme se vydali najít studánku, ale cesta pěšina nebyla znatelná a bez jí už nenajdu. Potom kouknout na plac pod boudou, seběhnout k vodě umýt ešus a pak zpátky pro zbalený batoh a vzhůru na cestu. Hádiovku jsme vynechali, protože nás toho čekalo celkem dost. Myslím, že Vojtík hezky šlapal až ke Glorietu. Pak už většinu cestu strávil na vyhlídce za mým krkem. Kupodivu to nebylo tak hrozné. Až večer jsem toho začínal mít plný kecky, ale to bylo ještě daleko před námi.

Když nepočítám svačinku, tak přestávka byla na krásném plácku před Vlčím kopcem. Nevím komu to tam patří, ale je to tam nádherný a vždycky je tam uklizeno. I tam jsme oheň rozfoukali po někom, kdo tam byl před náma. Spálili jsme trochu dřeva z hromad, které tam byly (pardon, příště ho vrátím). Vojtík si po jídle schrupnul a já uvařil zásoby čaje, trochu si zahrál na foukačky a spáchal několik fotek.

Jak se Vojtík vzbudil vyrazili jsme na Vlkáč - to prcek šlapal sám. Tak proběhla jen přestávka na musli tyčinku a pak už fofrem k mlejnu. Tady jsem byl ke konci už celkem hotovej. Byli jsme domluvení s Ivošem z Březníku, že když mu to vyjde, tak se tam večer sejdeme. Nebyl tam. Jak začala padat noc a Vojtík pochopil, že tam chci spát pod celtou tak začal usilovně protestovat a plakat. Nevydržel jsem, zavolal Ivošovi a domluvil, že se potkáme v lese nad základnou, kousek od Skřipinskýho mlýna. Nahodil jsem všechno a všechny na záda a v začínající noci jsme vyrazili hodně svižnou chůzí. To prcka uklidnilo. A co ho úplně dostalo, tak byl Ivoš s čtyřkolkou a vozíkem. Na vozíku jsme jeli my. Seděl jsem tam na židli. Prcka v náručí. Bylo to středně nebezpečný... Nocleh v chatičce nebylo sice to jsem si představoval, ale myslím, že Vojtíkův první vandr nebylo potřeba moc hrotit.