Irena Vlahovičová29. 7. 2004
Knihovna u muzea Book of Kels.
Snad hlavní zámek, možná hrad, v Dublinu.
Dveře jsou prý v Irsku jednou z nejdůležitějších částí domu, protože je to první co návštěva uvidí.
Před palírnou Jameson stojí starý varný kotel a já.
Nejznámější Irský Pub v Dublinu.
Naše oblíbená hospůdka v Kilkenny.
Kilkenny je prý jedno z nejhezčích městeček. Tady je v noci při návratu z hospůdky.
Jedna z historický budov Kilkenny.
Snažili jsme se opravdu co se dá vyjet co nejdřív. Jakš-takš se nám to povedlo, ale protože jsme si mysleli, že jsou dálnice placené vydali jsme se okreskama a jeli 3 hodiny, takže s hledáním parkoviště jsme tam stejně nebyli dřív jak ve 14 hodin. Rozdělili jsme se na dvě skupinky, já s Milanem jsme chodili s Jančou a Henrym. První cíl štace bylo muzeum "Book of Kells". Vstupné 7 € si ale myslím, že neodpovídalo. Prostory byly krásné, ale asi nejsme ti praví patrioti na ocenění jejich historie.
Potom jsme pořídili slevovou knihu na vstupy a hned se na památky těšili víc. Prošli jsme si nejzajímavější uličky, ty byly fakt překrásné. A směřovali po druhém břehu řeky k palírně Jameson. Těšili jsme se tam na krásnou vyhlídkovou věž, jenže tam nás nepustili, protože tam právě měli plno lidí, ale do zavíračky ještě zbývala půlhodina, tak si myslím, že jsme se jim nelíbili... Do muzea šla jen Janča s Henrym. vstupné bylo dost - bylo v něm tedy ochutnávání vzorků, ale z toho by Milan stejně nic neměl, tak jsme využili hodinku volan na procházku a dopisování deníčku. Málem jsem zapoměla, že jsme viděli nejznámější hospodu v Dublinu "Templ bar". Svojí nepozorností jsem si objednala hnusně drahé Kung-Pao v čínské restauraci, ale chuťově bylo tak dobré, že jsem se s obrovským přemáháním donutila prostě nepřepočítávat a užívat si jídlo hůlkama.
Cestou domů jsme vzhledem k pokročilé hodině rozhodli pro dálnici a zjistili, že se neplatí. Tak nám cesta zpět trvala o hodinu méně... A tak jsme ještě všichni společně vyrazili na Quineska do hospůdky.