Rosslare, Kilkenny

Irena Vlahovičová27. 7. 2004

Původně pevnost, později blázinec i s šíleným profesorem, díky němuž nakonec došlo k výbuchu a zničení...

Henry...

Obchodů Praha jsme potkali v Irsku několik.

Naše první Irská hospůdka. Zatím vše v klidu...

Policista co nám místo pokuty za parkování bez zaplacení domlouvá ubytování...

Naše první irská veliká památka.

Housenka...

Bylo půl sedmé ráno, když jsme vyrazili na Irské silnice. První město, které jsme měli v merku, bylo asi 40 km severně - Carlow. Prvně jsme se vystřídali za 25 centů v záchodové budce a pak posnídali na placeném parkovišti. Stále zbývala hodina než otvírali místní informace, tak jsme šli na zříceninu hradu. Informace nám byly stejně na prd, potřebovali jsme zjistit, kde se dá levně ubytovat a to oni nevěděli. Rozodli jsme se tedy zeptat policisty co hlídal parkoviště, navíc jsme tím chtěli maskovat přešvihnutý čas parkování. Toho pána seslalo samo nebe. Ochotně se toho chopil a za skvělou cenu nám domluvil bydlení v ještě skvělejším domečku. Zbývalo jen počkat na majitelku do 13 hodin. Čas jsme chtěli věnovat prohlídce dolmenu, který se nacházel jen 3 km od Carlow, jenže jsme se zřejmě na kruhových křižovatkách zamotali tak, že jsme vyrazili přesně opačně. Pak už jsme museli rychle na domluvu do hotýlku. Ani si nedovedete představit jak nás zklamalo, že nás paní majitelka odmítla. Asi sejí nezdál počet 8 osob do dvou pokojů.

V Carlow jsme měli tip i na hostel. (Něco jako ubytovna - poměrně levné a pohodlné.) Našli jsme ho, ale 16 € na osobu se nám po předchozí nabídce 12 € zdála moc. A tak začala šestihodinová pouť shánění, hledání, domlouvání, ptaní, napětí, zuření, atd. Po najetých 150 km, nutno říct, že jsme zvládli prohlídku toho dolmenu, nim zbývala víceméně jediná šance. Hostel v Killkeny. Překrásné městečko, ale trošku jižněji, než jsme původně chtěli. Měli tam však pokoj přesně pro 8 osob a cena 15 € už se nám po tak dlouhém putování a jiných nabídkách zdála snesitelná. A tak jsme se ubytovali v Killkeny a večer s Jančou a Henrym okusili noční život. Dali jsme si pravého Quinnese v nefalšované irské hospůdce, kde hrála žívá hudba.

Postřehy

Jezdí s praporkama vlajícíma na kapotě aut. Snad je to příslušnost k určité oblasti.
Mají příšerné značení silnic. (Těch maličkých - nebo máme málo podrobnou mapu.)
Nejezdí se světlama a když už si je rozsvítí dají si mlhovky.
Zácpu na silnici vytváří ovce.
Irky v obličeji vypadají velice mladě.
Lidé jsou úžasně ochotní a milí.
Lítají tu vrány a havrani i v srpnu.
Lidé jsou fakt zrzaví. (Většina.)
Opravdu se dodržuje zákaz kouření na veřejných místech.
Řidiči jsou neuvěřitelně ohleduplní a tolerantní.
Lidé se zdraví.
Janičku rozčílilo, že si s sebou nikam nemá brát doklady v Severním Irsku.
V Severním Irsku plápolají všude anglické vlajky.
V celém Irsku mají sloupy elektrického vedení ze dřeva.
V dešti jsou na silnicích jezírka.
Nerovné houpavé cesty.
Nemají škarpy do kterých by voda stékala.
V Irsku je Pat pekařství a Mat transportní společnost.
Kohoutky vody mají 2 zvlášť - teplá zvlášť a studená - velice nízko v umyvadle a často se spínačem vody. Takže jedna ruka mačká, aby tekla voda a druhá se umývá. A pak obráceně. Teplota se nedá nastavit, takže se taky docela často spálíte.