dřevo, pytlování pod boudou a procházka na Umíraydu

Milan Vlahovič5. 4. 2005

Ráno se nám z vyhřátých pelíšků moc nechtělo... Bouda už je staršího data ale i tak mě zarazilo, když jsem koukal ze spacáku dírou mezi trámy ven na sníh. Mňouci by zase někdy mohli provést generální opravu. Pořád je to ale podle mě jeden z nejlepších srubů na Oslavce. Mám k němu asi citovou vazbu a tudíž jsem zaujatej, ale i tak...

Protože je dobrým zvykem opouštět takováto místa a zanechat je pokud možno v ještě lepším stavu, než v jakém jsou při příchodu, tak sobota měla být hlavně dnem pracovním. Dřevo co bylo na boudě se rychle strácelo a tak jsme vyrazili kousek nad boudu na dřevo. Jak to asi vypadalo asi z fotek moc nevykoukáte. Ale byl to trochu boj, jako obvykle. Ale myslím, že úkolu jsme se nakonec ujali vcelku dobře a v neděli pak po nás zbylo výrazně víc dřeva něž bylo při příjezdu. Protože si ale kluci dělali dost často přestávky na ježdění po lopatách do údolí tak jsme s tím byly hotoví až někdy po poledni. Hrát nějaký pohybový hry bylo podle mě zbytečný, protože kluci se tak vyřádili, že by snad ani nebyly schopni nějakého dalšího pohybu. Ale udělali jsme si alespoň malou vycházku na Umíraydu, kam se kluci moc těšili na houpačku, která jim na jaře tak učarovala. Na chatě bylo pár kluků z Brna, který neznám a tak jsme si chvilku popovídali, zatím co houpačka už lítala vysoko do vzduchu. Od těch Brňáků jsme si půjčili sekerku a šli s Irenkou ke studánce pro vodu, zatímco kluci dál lítali. Poprvé jsem vysekával do hladiny studánky otvor a je to zajímavý. Muset si vydobít tuto surovinu. Nabrali jsme asi tři litry vrátili se, kluky odehnaly od toho lana a přesunuli se zpět k našim kamnům, které už za chvilku zase krásně hřály. Večer se odehrával ve všeobecném veselí a do chvíle než jsme usnuli se už nic zajímavého nestalo.