Saint Malo
Milan Vlahovič7. 7. 2005
Jak již bylo naznačeno, tak spaní nestálo skutečeně za moc. Ale za tu cenu to bylo snesitelné. Alespoň se nám ale podařilo po dobré a vcelku bohaté snídani vyrazit na cesty už kolem 9:30. Prvním bodem našeho putování toho dne byl nejsevernější výběžek Bretagne, který se jmenuje Cap Fréhel.
Jak jsme zatím měli možnost zjistit, tak na všech takových místech vysunutých do oceánu, neuvěřitelně fouká vítr. Samozřejmě ani tady to nebylo výjimkou. Už po vysednutí z auta na parkovišti, kde po nás chtěli 2 € za auto, jsme dostávali první větrný průplesk. Kousek od parkoviště stál nový maják. Vhodnější asi bude termín novější, který je prý vidět na oceánu až na vzdálenost 110 km. A když se sešlo o kousek níž po útesu, stál tam starý maják, zřejmě už nepoužívaný, i když asi byl provozu schopný, a za ním krásná skalka na fotografování, kde se holky taky trochu předváděly. Podobně jako jeden racek - fotomodel - co se tam taky pěkně dlouho naparoval před objektivy. Z mysu taky bylo vidět na sousední mys, na kterém stála pevnost. K té jsme dojeli po krátké chvíli. Hned na parkovišti mě zaujaly ekologické záchodky, které byly vlastně latriny. Naštěstí tam byl i plánek mechnizmu, který jsem samozřejmě vyfotil, protože je úplně úžasný. Ve stručnosti šlo o to, že se produkt spustil dolů na posuvný pás, který jej dopravil do jakýchsi boxů, kde se dále zpracovává. Jak nevím, ale nechám si to snad přeložit a pak to zveřejním. No a samotná pevnost Fort de la Latte byla moc krásná. Zdá se, že většina těchto pobřežních pevností, nebyla nikdy dobyta, protože jsou v moc dobrém stavu. Hrady na skalnatých ostrozích působí monumentálně a dost Irsky, stejně jako místy i krajina, takaže jsme si začali v autě pouštět irskou hudbu. Stejně tak nám zněla při přesunu do korzárského města Saint Malo. I to je vlastně jedna veliká pevnost, postavená na pobřeží oceánu. V průvodci je napsáno, že nebylo vůbec nikdy dobyto až do druhé sv. války, kdy to i tak trvalo moc dlouho, než spojenci pochopili, že se dá dobýt pouze z pevniny a to ještě za mocné pomoci vzdušných sil. Takže po válce bylo město v podstatě zcela zničeno a znovu postaveno za silného úsilí jeho obyvatel podle fotografií. A podařilo se jim to skutečně dobře. Za hradbami na městské pláži jsou dva chodníčky na ostrůvky kousek od pobřeží. Na jednom je předsunutá pevnost, která silně pomáhá v nedobytnosti města a na druhé je jen skalka. Ale během přílivu se ocitnou oba chodníčky během půl hodiny hodiny pod vodou a kdo nepřejde do města včas pak musí přeplavat a nebo zavolat záchranáře. To se nám nestalo, ale zaplavení chodníčků jsme viděli. Pak jsme se ještě prošli po hradbách a dorazili k auto. No a protože další den už bylo v plánu jen pár „atrakcí“ ve směru domů, tak jsme ještě kus jeli směrem na východ a ve vesnici Hirel (nebo tak nějak - nemůžu to po sobě přečíst) se ubytovali v kempu za 16,60 € dohromady. Když už bylo po večeři a stály stany, tak bylo pořád ještě světlo a mělo být ještě dlouho, tak jsme s pivkama vyrazili na prohlídku pobřeží a vesnice. Na pláži jsme pozorovali zvláštní sport - surfovní s padákem (kitesufing) a dokonce jsme byli požádáni jedním surfistou o pomoc ve složení křídla, ale nakonec naznal, že bude snažší, když počká na pomoc kamaráda, než nám to vysvětlí. A protože jsem podcenil situaci a málo se oblékl, tak jsme šli s Irenkou dřív zpátky do vesnice a procházeli si uličky. Díky tomu jsme odhalili tajemství výroby těch „starých“ francouzských stavení. Postaví totiž novostavbu jako u nás, ale pak ji ještě celou obestaví kamením, takže je vlastně úplně stejná, jako všechny ostatní starší domy. A pak jsme se už přesunuly do kempu, do stanu a do spacáků.
Ostatní články seriálu
- odjezd z Brna
- příjezd do Paříže
- Paříž
- z Paříže do Fougeres
- Carnac
- poflakování po Bretagni
- Saint Malo
- mont Saint Michel
- domů
Komentáře k článku
Nejsou komentáře k zobrazení. Můžete být první a něco sem napsat.
flexa.cz » putování » Francie » Saint Malo
