Carnac

Milan Vlahovič5. 7. 2005

A stejně tak krásně se i vstávalo. Zdálo se, že počasí by mohlo být lepší a tak celé ráno uběhlo v naprostém pořádku, bez zdržování a tak jsme na cestu vyráželi myslím kolem 10:30. Nezdá se to možná jako bůhví jaký výkon, ale vzhledem k tomu, že se tady stmívá vlastně o hodinu později, což znamená, že chodíme i o hodinu později spát, tak kolem půlnoci, tak to je podle mne celkem dobré skóre.

Vzhledem k tomu, že počasí nebylo nakonec tak dobré jak se zdálo být, protože začalo pršet a až do večera vlastně nepřestalo, tak tento den nebyl nijak protkán putováním mimo auto. První větší opuštění vozidla proběhlo v krásném přístavním městě Venues. Krom deště se k tomuto přidal i celkem silný vítr a tak jsme se schovali i na chvíli do kostela, který jsme si samozřejmě i prohlédli. Prošli jsme si překrásné historické uličky, jedné ze sedmi perel Bretaně, prohlídli si kulisy a divadlo v místních hradních zahradách a poradili se v turistických informacích o možnostech zdejšího kraje. Hlavně jsme zde ale dostali podrobnou mapku okolí městečka Carnac. Hlavním lákadlem tohoto kraje jsou právě pozůstatky megalitických kultur světoznámého rozměru. Na veliké ploše se zde vyskytuje na 10 tisích menhirů stavěných v zástupech v několika řadách. Celkem tak můžou zabírat pás asi 50 metrů široký a snad 2 kilometry dlouhý, možná i víc - a to jsou už jen zbytky. Mimo jiné se tady vyskytuje mnoho dolmenů. A taky jsme narazili na rozbořenou stavbu, jaké byly v Irsku New Grange, jen mnohem menší. Je ale zřejmé, že je vytvářela stejná kultura. Myslím, že i období vzniku se shoduje - tedy asi 3000 př. n. l.

V ponurém počasí jsme si prohlíželi tyto památky a čas nám neúprosně běžel. A ani nevím jak je to možný, ale už byl čas jet si hledat bydlení. Vyrazili jsme tedy směrem k Lerientu a v brožuře co jsme dostali v Paříži jsme si našli docela levný hostel. Dojet k Lerientu (nebo jak se to vlastně jmenolo) nebyl vůbec problém a při vjezdu do něj se i zdálo, že nebude problém najít bez podrobnější mapy to ubytování. Ale naše automapa, jak se ukázalo, nebyla zdaleka tak podrobná jak bylo potřeba. Takže asi tak po pl hodině bloudění jsme se zeptali na cestu místních výrostků na zastávce. Díky nim jsme se dostali výrazně blíž k našemu cíli, ale pořád to nestačilo. Další instrukce, spolu s podrobnou, leč starou mapkou města, nám dali zaměstnanci nějakého autobazaru nebo autoservisu. Podle ní jsme projeli podle namalované cesty, i když některé ulice, kterými jsme jeli nebyly v mapě. Tak asi po hodině putování tímto městem jsme dorazili k onomu hostelu sítě „Hosteling International“, kde jsme se ubytovali za 12,50 € na osobu. Nebylo to sice úplně super, ale nikomu z nás to nevadilo. Večer jsme strávili dopisováním deníčků, pohledů a dalších povinností. Celej den, kromě rána, bylo dost ošklivě.