Irena Vlahovičová2. 8. 2004
Zatím jen tušíme, jak krásnou přírodu ten den uvidíme.
Působí to na mě dost magicky, ale hlavně je to nadherný.
Pohled do údolí národního parku.
Měli jsme chuť se i vykoupat. Do chvíle, než jsme zkusily teplotu...
Když z kopců stíká voda.
Místy to skutečně vypadalo neskutečně...
Potůček co protíká celým údolím národního parku.
Možná to vypadá jako že je od krve, ale je to jen označení chovu.
Idylka.
V nejvyšší místě údolí - teda vlastně v sedle. Vítězství je naše!
Myslím, že u nás by takhle v klidu nestály.
Atmasféra v další skvělé irské hopodě.
Tento den nás čekal přesun. Ale před tím jsme si načerpali spoustu energie v překrásné přírodě Národního parku Killerney. Prošli jsme se asi 8 km nádherným kaňonem hor, jen škoda, že to byl chodníček vyasfaltovaný, a že tu a tam projelo nějaké auto. Dalo se využít i koňských briček a dokonce některí odvážlivci vyklusávali přimo na koníkách. Na parkovišti do Henryho auta nacouvalo už podruhé jiné vozidlo. Tentokrát však praskly nějaké plasty, tak si vyměnily vizitky a jelo se. Cestou se neudálo nic dramatického, až na samotnou jízdu, neboť se volantu na chvilku zmocnil Milan. Ale ve finále všechno dobře dopadlo a v Golway jsme našli moc hezký hostel za 17 € na osobu a noc ale i se snídaní.