cesta z Plaiul Foii do hor

Milan Vlahovič3. 7. 2007

Ze spacáků nás průběžně mělo tendenci vytahovat sluníčko, které peklo už od rána. Skutečný budíček, který se plánoval opět na 7:00, opět díky technice neproběhl. Zachránil ho až povoz s koněm a rolničkama, kterej jel kolem asi v 7:10. Tím nám budíček vlastně zachránil. Vyrazit se nám ale po ranních rituálech podařilo až v 10:00. Vše šlo pěkně podle plánu, až po druhé výraznější stoupání. Jediným rozptýlením a náznakem problémů byl Úterý, který se rozhodl jít s námi. Nikomu evidentně nepatřil a nám se do doby prvního stroupání nepodařilo se ho zbavit. Přijali jsme ho teda za člena vpravy a začali se o něj starat - jídla jsme měli dost i pro psa navíc. V krátké době se stal oblíbencem. Kdo ví jak bude probíhat loučení a jestli nenastanou ještě nějaké potíže.

Po druhém zásadním stoupání jsme se oběvili nahoře na pasece, kde se v dáli pod námi rozprostíraly dvě salaše, jakási chatrč a plno ovcí. Jak jsme tam tak chvíli odpočívali došel tam jeden místní klučina, tipuju tak kolem 6-ti let. Chvíli trvalo položit správně otázku, ale pak jsme se dozvěděli, že vodu mají dole. Připravili jsme se Etwas, Langoš a já a šlo se pro vodu. S patýřem to bylo jednoduchý - zopakoval jsem otázku, k tomu jsem přidal ještě jestli kouří a dali jsme mu krabičku. K vodě nás doprovodil ten klučina. Zjistili jsme, že se jmenuje Silvius a moc jsme ho zajímali. Na foťáky taky koukal. Zvlášť, když se viděl v display - to ho zajímalo nejvíc. Dostal od nás dvě tyčinky, propisku, ale největší radost měl snad z 1l petky na vodu. Následující snaha aspoň troch dohnat skluz byla už marná. Počasí, zdržení s vodou a drobné technické nedostatky způsobili, že jsme se nedostali ani do prvního tábora značeného v mapě. Utahaní a promrzlí jsme ho nakonec rozbili někde v kopcích...

Uvařil se plnej kotel polívky a mraky těstovin a nudlí a bohatě jsme se z toho najedli my i Úterý. Ten už se mezitím stal snad i maskotem výpravy. Teď je někde venku a hlídá. Ačkoliv když na nás chvíli doráželi pastevečtí psi evidentně se bál víc než my. Zjistili jsme, že má asi nějakej blok ze psů a tak je tak přítulnej k lidem. Teď je 0:30 - já už tady asi dvě hodiny smolím včerejšek a dnešek. Venku mírně fouká. Umírám a jdu taky spát jako ostatní.

Ostatní články seriálu

1. Brno, Sighişoara
2. Sighişoara, Braşov
3. Braşov, Bran, cabana Plaiul Foii
4. cesta z Plaiul Foii do hor
5. Făgăraş - hlavní hřeben a carmatura Zarnei
6. carmatura Zarnei - cabana Urlea
7. cabana Urlea - Breaza - město Făgăraş
8. město Făgăraş - Vintu de Jos - Sibiu
9. Sibiu - Alba Iulia - ČR (Brno)

Komentáře k článku

Pastevci na hřebeni

• ETWAS
• 20. 9. 2011, 19:20

 Naprostou bombou byly netušené Langošovy lingvistické schopnosti se kterými dosud nikdo nepočítal. Buna ziua bylo nad jeho síly, nepomohl ani Etwasův tip, aby zdravil "kuna zívá", že to místní nepoznají. Po 300m sestupu k chalupě pastevců se Langoš s obrovitánským úsměvem a radostí, že si pozdrav pamatuje vyřítil naproti drsně vyhlížejícím pastevcům a s pozdravem "birni - virni" jim doslova vyrazil dech. Myslím, že takhle nikdy předtím ani nikdy potom nečuměli.

přidat nový komentář

předmět *

jméno / přezdívka *

e-mail

web

komentář *

opište kód z obrázku *

flexa.cz » putování » Rumunsko » cesta z Plaiul Foii do hor