Irena Vlahovičová4. 8. 2004
Den začal dost zmateným budíčkem. Milan si totiž nepředělal čas v mobilu (časový posun...) a tak nám zvonil místo v 7.00 už v 6.00. Naštěstí jsme se pustili do osobní hygieny a chystání vlastních věcí a když už bylo na spadnutí buzení ostatních v tu chvíli nám to došlo. Tak jsme se ještě jednou natáhli a za 45 minut tedy znovu vstali.
S drobnými komplikacemi kolem placení autobusu jsme se v 9.30 začali přibližovat k trajektu. Stačila by nám tedy jen loď, protože auta jsme nechávali i s většinou věcí na parkovišti u hostelu. Po hodinové plavbě nás uvítal největší z Aranských ostrovů. Aranský znamená v překladu prý andělský. A asi na tom něco bude. Byl to jeden z nejhezčích našich dnů. Parádní počasí, velice příjemný hostel a konečně normální procházka. Prohlídli jsme si maják, nějakou zvláštní kruhovou pevnost, ale hlavně jsme vystoupali na překrásné útesy se zvláštní zřícenou památkou o které se prý přesně neví co to bylo zač. Hlavně je to krásné z leteckého pohledu, kdy na okraji útesu je několik soustředných polokruhů.
No a potom, cestou domů, teda vlastně na večeři jsme se parádně pobavili. Byla jsem s Jančou jedna z mála co jsme si zaplavali v oceánu. Tedy i Milan s Liborem tam vlezli, ale plaváním se jejich smočení nazývat nedá. Voda byla fakt studená, ale za tu srandu to stálo!
Příroda na tomto ostrově je dost jednotvárná takže trošku nezáživnou cestou asi 8km dlouhou jsme se doplácali k hospůdkám a obchodu. Večeři jsme si koupili hotovou a dali vydělat místním podnikatelům.
Před spaním jsme ještě hledali vhodný plácek na petanque, ale nenašli.