Făgăraş - hlavní hřeben a carmatura Zarnei

Milan Vlahovič4. 7. 2007

V 5.00 mě vzbudilo nějaký pípání za stanem, tak jsem už nečekal, až začne zvonit telefon a oblíkl jsem se a šel vzbudit Langoša na focení východu slunce. Bylo to úžasný! Pak jsme zase zalezli do stanů a spali asi do 9.00. Nevím přesně kdy jsme se dostali na cestu, ale ta byla celkem pohodová asi první dvě hodiny. Sice jsme se plazili do hroznýho kopce, ale bylo hezké počasí. Pak začalo silně foukat a nepřestalo až do večera. Zabalení jsme byli všichni jako cibule. Cestou se nestalo nic moc zvláštního. Jen jednou se na hřebenu nad námi oběvili psi, ti ale vůbec neútočili a jen na nás koukali. Pak na cestě pásl bača ovce, takže projít jím byl taky celkem adrenalin, protože i když dorážející psi odháněl a volal k sobě byli často blíž než je příjemné. Chvilku potom, při přestávce, objevil Langoš v sedle pod námi zvláštní barevné fleky. Dalekohledem bylo vidět vidět, že je to asi pět lidí. Než jsme se ale do sedla dostali taky byli už pryč. Zbytek cesty do sedla Zarnei mi připadal nekonečný. Naštěstí byla cestou ještě studánka, kde jsme doplnili zásoby vody. Při posledním sestupu do sedla Zarnei dostal Úterý záchvat hravosti a lítal jak střelenej a chtěl si s Etwasem hrát.

V sedle samotném je spousta malých špinavých jezírek, hromady plechovek a stará rozmlácená a totálně zabordelizovaná „chata“. Kdysi byla použávaná jako útočiště trekařů a horolezců - dnes snad už jako odpadkový koš, možná záchod. Prostě hrůza. Ale i tak je pořád sedlo moc hezké místo a k utáboření je jako dělané. Tábor jsme rozbyli kolem 18.00. Navařili jsme polívku s kuskusem a ještě druhý chod - mexiko. Mexiko bylo fakt strašný - ani Úterý to nežral. Uvidíme jestli bude kotlík ráno vyluxovaný. Proběhla ještě krátká porada co zítra zvládneme a pak se šlo spát. Teď je asi kolem 23.00 a zase jsem vzhůru uř jen já.

Ještě později, když osazenstvo druhého stanu ještě nespalo (což jsem zjistil až tehdy) odehnali od svého stanu Úterka, který našel hromádku exkrementů, ve které sy vyválel. Míša si to ověřila levým malíčkem...

Fagaraš (rumunsky Făgăraş) je nejvyšší a nejrozlehlejší pohoří Rumunska, rozkládající se na historické hranici Sedmihradska a Valašska. Hlavní hřeben je vzdušnou čarou dlouhý přibližně 70 km, který v délce 60 km prakticky neklesne pod hranici 2 000 metrů nad mořem (výjimkou je sedlo Zârna ve východní části pohoří ve výšce 1 923 metrů). Nachází se zde nejvyšší rumunský vrchol Moldoveanu (2 544 m) a několik dalších vrcholů, které jsou nejvyšší v Rumunsku.

zdroj - Wikipedia