Irena Vlahovičová9. 6. 2004
Památník výzkumu kosmu stojí nad muzeem.
3...2...1...0
šrot
socialisticky realistická antika
Za fontánou ční vysílač Ostankino.
Dnes nás čekala další hodina ruštiny. Pro můj zájem o historii jsem si naklonila pana učitele na svou stranu a nechal se slyšet, že jsem se mu líbila, a že musím být dobrá "učitelnica"...
Po obědě v bance nás strýček poslal do výstavního komplexu V.D.N.CH. Nevěděli jsme do čeho jedem; popsáno nám to bylo muzeum výdobytků socialismu. Měli jsme se podívat do pavilonu kosmonautiky. Památník tohoto oboru byl hned u vysoupení z metra. Tak jsme tam zašli a viděli expozici smutnou, protože pouštěli film, kde ukazovali samé ztroskotané raketoplány. (Mně se to ale moc líbilo. pozn.) No ale odcházeli jsme s úsměvem, když jsme si prohlédli pejsky i s jejich vesmírnými skafandry.
Ale nebylo to ještě pravé V.D.N.CH. To se rozprostíralo na obrovské ploše, asi jako naše BVV. Ovšem pavilony zasvěcené jednotlivým svazovým republikám byly architektonickou perlou. Asi jako když antický chrám se spoustou sloupů všude, kde to jen trochu jde ozdobíte klasy obilí, srpy, kladivy, budovateli a samozřejmě rudými hvězdami. V tomtéž stylu byly i vodotrysky a osvětlení - obiliný klásek jeden vedle druhého. No ale co teprve vnitřní expozice. Tak například do ruské výstavy se platilo 30 rublů vstupné a obsahovala asi 5 vitrín s jedním horším kýčem než druhým. Neodpustili jsme si do knihy zápis, že nechápeme zda je to myšleno vážně, nebo je to drsný vtip. Jinam se už naštěstí nic neplatilo, ale obsah byl prakticky nulový. Inu výdobytky socialismu... Ale park to byl hezký.
Večer jsme šli do divadla - jak jnak. Při vstupu do divadla to teda vypadalo, že se tam buď nedostanem, nebo že budeme okradeni úplně o vše. Byl tam takový nával... Strejda nám pak vysvětlil, že tam čekali (no spíš bojovali) lidé na vstupenky, které zlevňují těsně před začátkem, jen na 20 % ceny. To je tedy dost velký rozdíl, náš lístek stál 1000 rublů. Byl to muzikál Romeo a Julie. Ale 12 stoliček bylo lepší.