Moskva a odjezd do Petrohradu

Irena Vlahovičová3. 6. 2004

Snad nejznámější kostel v Rusku Chrám Vasila Blaženého.

Prostě obchod...

Mohli jsme se vyspinkat. Sergej nebo vlastně Vasil (strýčkův řidič) pro nás přijel v 11.00. Následovala prohlídka banky a vyhlídky z 10. patra z balkonu, oběd v "kantýně", napsání e-mailu a pak nás Vasil odvezl na Rudé náměstí. To však bylo obehnané zátarasy a stavěli tam nějaké tribuny jak za Stalina na 1. máje. Tak jsme si prohlídli chrám Vasila Blaženého a obchodním domem "Gum" jsme vyšli před náměstí. Odolali jsme nátlaku vyfocení se s želvíma ninjama a Mickeymausem a vydali se Tverskou ulicí k domu (asi 3 km). Neodolali jsme ale nákupu v luxusním lahůdkářství s křišťálovými lustry, štukami a originálními obrazy na zdech. Moc utržit jsme jim nedali - jen 3 ledňáky za 8 rub.

Doma jsme se dali do gala a hurá za panem Chosem Karerou. Byl to krásný koncert, ale polovina diváků byli totální kulturní diletanti a chodili furt ven a dovnitř a vůbec jich přišlo hrozně moc pozdě, což mě rušilo a co teprve pana Kareru... Bohužel jsme nemohli vyčkat přídavků a spěchali na noční vlak do Petrohradu. V něm také píšu těchto posledních pár řádků. (V rukopise je "...polední 2 strany. Proto je zhoršená úprava." Snad mi odpustíte drobnou změnu...) Tak jako téměř vše na této výpravě byla, kromě dědečka, cesta lůžkovým vlakem pro mě a Milana premiérou. Zážitky máme rozporuplné. Pro Milana to bylo exotické dobrodružství připomínající film Vražda v Orient expresu. Naštěstí k žádné vraždě nedošlo. Pro mě to bylo spíš děsné - co se bude dít, zda to přežijem, zda nezemřeme hlady a žízní, zda nehavarujeme, zda najdeme naši skupinu cestovatelů... Vše dopadlo dobře.