Milan Vlahovič8. 7. 2007
Nevím čím to yo, ale i tentokrát budíky selhaly. Ale něco mě vzbudilo v pravý čas. Vyskákalo se ze spacáků, nacpali se do batohů společně s pár dalšími kousky co se nezbalily večer a vyrazli jsme na vlak, který nám do Alba Julia jel v 7:30. Vše proběhlo hladce a v Alba Julia jsme vysedali kolem poledne. (Při opouštění vlaku nastala zajímavá situace. Kristina vyskaakovala z vlaku, protože paní co tam vystupovala s náma vystoupila naschvál druhou stranou. A při návratu na naši stranu začali vlak posouvat. Ve zmatku Týna skočila na špatnou stranu a ještě si rvala přesku na batohu.)
Do odjezdu Panonie zbývaly asi dvě hodiny. vyrazili jsme do místního Sparu utratit poslední RON za jídlo na cestu a drobnosti domů. Stihli jsme i vyfotit tamní dřevěný kostelík, kde právě probíhal asi pohřeb, takže se na nás místní moc přívětivě nedívali. Ještě se nás v Alba Julia ptal nějaký pomatený čech na levné bydlení. Když jsme mu řekli, že nevíme a že jsme na odjezdu, tak konstatoval, že jsme si teda to Rumunsko moc neužili...
Vlak nám neujel. V Maďarsku se odehrála ale poslední napínavá část našeho putování. Bez varování nás za Rumunskými hranicemi odpojili od Panonie, čehož jsme si všimli skoro hned. Ale už jsme jeli kdo ví kam. Než jsme si tu doměnku potvrdili zastavením v zastávce, která nebyla v jízdním řádu uběhlo asi 15 minut. Pak se podařilo celkem rychle sehnat průvodčí, která sice neuměla anglicky ani slovo, ale po ukázání jízdenky pochopila. Rychle někam odběhla a když se vrátila rukama nohama nám vysvětlila, že teď máme vystoupit a že náš vlak teprve přijede. Zdržela vlak, než jsme si pobalili věci, vyskákali jsme na nástupiště zastávky „Bekešába“, která skutečně byla v našem jízdním řádu a vlak měl teprve přijet. Což skutečně udělal. Naběhli jsme do prvního vagonu hned jak zastavil a obsadili kupé. Zbytek cesty probíhal už bez potíží. Ve 2:30 už nám obsluha v Padowcovi přinesla obědnanou rundu.
Po pravdě řečeno jsem dlouho zvažoval, jestli ji tady prezentovat, ale nakonec jsem si řekl, že budu kamarád a nechám ji spolehlivě skrytou v archivech... Ale je to taky moje oblíbená a vždycky nechápavě kroutím hlavou, když ji vídím.
Na cestu domů se Langoš tak těšil, že po cestě usnul jako zabitý a to stejně jako Kristýna s nohavicí na hlavě. Vypadali tak oba jako šmoulové. Langoš však před samotným usnutím snědl asi 3 ovce což dokladuje jeho nafukovací břicho na tomto snímku (chce to najít tu super fotku, kde má langoš bachor přes celý kupé).