mont Saint Michel

Irena Vlahovičová8. 7. 2005

Čekal nás asi poslední zážitkový prohlídkový den. Sobota už bude jen urychlený přesun do ČR.

Budíček jsme si nedávali, protože v plánu byl jen St. Michel a pobřeží Omaha beach, kde proběhl masakr v roce 1944, při vylodění spojeneckých sil. V příjmeném sluníčku (po dost dlouhé době) jsme se nasnídali a podél pobřeží lemovaného větrnými mlýny jeli k nejnavštěvovanější francouzské památce (s Paříží a Versai). Měli jsme trošku smůlu v tom, že byl zrovna odliv, takže moře bylo dost daleko od nás a celý skalnatý útes byl na písčité planině. Taky to mělo něco do sebe. Parkoviště stálo 4 € a trošku jsme doufali, že tím to hasne. Bohužel vstup do samotné katedrály stál 8 € na osobu. To jsme tedy vzdali. Janča dovnitř šla a mys se zatím kochali pohledy z hradeb a nabírali energii ze sluníčka, kterého jsme si za poslední 3 dny moc neužili. Když Janča vyšla říkala, že to bylo pěkné, ale za 8 € to bylo fakt předražené. A to prý má být poutní místo... St. Michel jsme opustili po 15. hodině a jeli nejkratší cestou na sever do Normandie. Tam jsme ale dorazili až po 17. hodině a tak ten nejlepší památník padlým jsme nestihli. Otevřeno měli jen do 17. hodin. Prohlídli jsme si pár vystavených tanků, děl, zbratní a zbytků munice z 2. sv. války.

No a od této chvíle už nastal jen přesun domů. Takže jsme nabrali jasný východní kurz a jeli dokud jsme neusnuli. Tentokrát asi 50 km před Reims na odpočívadle u dálnice, které se v noci zdálo klidné, ale ráno od 6. hodiny se na něm střídaly snad po 20 minutách dětské zájezdy...

Málem bych zapomněla na posledních 100 km, kdy jsme spánek oddalovali sborovým zpěvem hitů jako Dělání, Statistika nuda je, Ještě som sa neoženil a nejdéle nám vydrželo Generál Laudon, jede přes vesnici.