Zagorsk

Irena Vlahovičová1. 6. 2004

Největší kostel v Zagorsku.

A historický kostel.

Kolonie původní vesničky.

Ráno bylo poměrně klidné. V 8.30 jsme vyrazili k hotelu Rusia, odkud jsme odjížději s delegací české spořitelny do bývalého Zagorsku (za totáče) dnes opět Sergej Pasad. Tam je nádherný komplex kláštera s kostely. Výlet byl moc hezký, počasí vyšlo, ale paní průvodkyně, byla opravdu šílená. Nejdříve všechny seřvala, že máme 5 minut zpoždění (naštěstí ne kvůli nám). Potom se k nám chovala jako ta nejprotivnější úča k dětem, které nesedí s rukama za zády. A tečku tomu dala, když nás oslovovala soudruzi... Dokonce nás donutila v autobuse cestou zpět zpívat. A to snad měla být generálka i na zítra, kdy s touto paní máme podniknout ještě delší výlet do Vladimiru a Suzdalu. To bude něco!

Parádní dobrodrůžo jsme zažili cestou domů metrem. I když jsme to čekali (byl totiž extrémní nával) a dali jsme si případný jasný bod setkání setkání při rozdělení tak to málem nevyšlo...

Milan byl vytlačen davem francouzských turistů z vozu, ale ještě před tím jsme se stihli domluvit: "U našich známých potravin, hned před východem z metra..." Vystoupila jsem s dědou tam, kde jsme měli, ale "vychod v gorod" nás vyhodil několik set metrů od "našich potravin", které nebyly ani náhodou v dohledu. Můj orientační smysl nezklamal. S čurací přestávkou a po několika dobrodružných přechodech silnic jsme se asi po 15-ti minutách ocitli u "našich potravin". Byla jsem nešťastná, když tam Milan nebyl! Měl u sebe můj mobil, doklady, klíče od bytu... Byla jsem přesvědčena, že už tam musel dorazit, kdyby jel o vůz za námi a trefil správný východ. A tak jsem tam stála, dědu poslala do Českého domu (dá se tam sednout, je tam záchod, a možná i Milan), ale sraz byl tady, tak jsem čekala a řekla dědečkovi, že kdyby tam Milan byl, ať pro mě přijde, nebo tam zatmím.

A zatím Milan... Po té co se vrátil na tu správnou zastávku protože přejel, přelouskal si "vychod v gorod", ale tentýž co já s dědou=špatný! Jeho orientační smysl taky nezklamal, ale táhl ho domů. Odtud cestou k potravinám, kde cestou ještě stihl dát klíče od bytu dědovi. A pak už jsme si padli do náruče!