bizoni za kopci

Milan Vlahovič2. 10. 2011

Jak už to tak bývá neblahým zvykem byla i tato neděle zasvěcená přípravám na odjezd domů a posléze i odjezdu samotnému. Aby nás to ale tak moc nemrzelo, dělali jsme si to co možná nejzajímavější.

Po probuzení, u společné snídaně, se chopil Kulička (který v noci přišel k novému jménu, ale které tady nechci zveřejňovat) se chopil indiánské literatury a snídani tak zpestřoval předčítáním z ní. Snažil se i měnit intonaci, dle toho kdo právě v příběhu mluvil, ale vzhledem k tomu, že je schopen pouze dvou různých hlasů, které lze stěží rozeznat tak byl moc pěkný přednes evropského typu. Na indiánském musí ještě zapracovat. Tady je místo na zveřejnění mého nápadu, který mne navštívil právě u této události - na příštím táboření zařadit do programu i čtení (kdo bude chtít bude moct i z paměti) na indiánský způsob o ceny. Během čtení (po snídani) proběhla mikro-dílna výroby mikro-ozdoby do vlasů (pro vlasáče), nebo na krk (pro holohlavy).

Na bourání stanů a zahlazování tábora není nic moc zajímavého. Zajímavé na tom je snad jen to, že bourání tábora je vždy rychlejší než stavba a přesto to nějakou tu hodinku zabralo. To ovšem i s balením zavazadel a jejich následném pěchování do aut. A ještě bych měl asi podotknout, že se během toho opět lukostřílilo.

Další částí programu, která byla záměrně plánovaná na neděli byla návštěva bizoní farmy. Dal bych sem i jméno vesnice, ale zase ji nevím, tak možná později, až si vzpomenu, nebo mi to někdo řekne. A byl by to šlendrián nejet tam v dobovém. Trochu škoda byla, že občerstvovna ve které prodávají i bizoní speciality má sezónu jen přes léto, takže jsme si posloužili z vlastních zásob a zkonzumovali část sušeného masa. Dokonce už to vypadalo, že bizony ani neuvidíme, ale na farmě se naštěstí pohybovala skupinka lidí z nichž jeden vypadal, že by mohl vědět, kde jsou. A vážně to věděl. Poslal nás po silnici, která vedla kolem na druhou stranu pastviny, že prý tam měli být - z našeho pohledu tedy skrytí za kopečkem. Byli tam. Váleli se, vůbec si nás nevšímali, tak se nejstarší a zdálo by se že i nejrozumnější indián z nás rozhodl po nic zahájit palbu z luku, kterou měl teď tak dobře natrénovanou. Alespoň si to myslel a zřejmě pro nás dobře, si to myslel špatně. Přestřelil s dostatečnou rezervou, takže si nás bizoni dál úspěšně nevšímali.

No a pak už následoval přesun do Slavonic do Besídky. Zvláště čokoládový dortík se asi stal už tradiční součástí táboření.