Petrohrad, Ermitáž

Irena Vlahovičová4. 6. 2004

Nádvoří před zimním palácem, vpravo Ermitáž a Ermitážní divadlo.

Na motivy Vasila Blaženého.

Pohled na Krasnyj Ploščat.

Proto se říká Petrohradu Benántky východu.

21.00 v parku

Nastavila jsem budík zbytečně na 5.00. Vystupovali jsme až v 6.00 a vlak dál nejel. Našli jsme naši paní průvodkyni výjimečně opět jménem Galina, ale zdá se o něco příjemnější. Zájezd začal snídaní a pak následovala prohlídka Petrohradu z autobusu. To není tak docela přesné - vypadalo to asi takto: když jsme seděli v autobuse spali jsme, pak zastavili na nějakém místě, které stálo za prohlídku tak jsme vyhopskali, a pak zase usli. Teda muži to dodrželi na 100 %, já aspoň část tohoto překrásného města viděla. Ve 12.30 jsme se po dramatickém vyplňování dotazníku v azbuce ubytovali a to stojí za zmínku - móóóc příjemně.

Jen jsmesi zobli něco malého už jsme bgyli zase v autobuse a jili do Ermitáže. Škoda že tou ruštinou víc nevládneme! Paní průvodkyně toho věděla opravdu dost. Vyčerpaného dědečka jsme posadili po 3 hodinách v kavárně u východu a dali si ještě jedno kolečko za poznáním obrazů. Proběhli jsme snad celou expozici, navštívili spoustu místností ve kterých jsme při první cestě vůbec nebyli, ale ty konkrétní obrazy, za kterými jsme utíkali, už jsme nepotkali.

Překrásným Pitěrem jsme se zpolamrtví došourali domů. Dědeček už odpočívá ale mě s Milanem to nedalo a vyrazili jsme do nedalekého parku sednout si na trávník. Kdyby jste to viděli - je skoro 21.00, sluníčko vysoko na obloze a v dohledu ani mráček.