Moskevský cirkus

Irena Vlahovičová11. 6. 2004

...asi Bakara...

Ráno jsme zvládli poslední "pakupky". Lososíky, oplatečky, vodečky a jiné dobrůtečky. V 11.00 nás Valerij (což je tedy pravé jméno strýčkova řidiče) dovezl do banky. Následoval tradiční výborný oběd. Ani nám nestihlo slehnout a už jsme byli na cestě do nové části Treťjakovské galerie. Opět se nám povedl kousek se zakoupením vstupenek strýčkem (rusky hovořícím) a já už už je sebejistým "da, da" paní u lístků tvrdila, že jsme všichni tři rusové jak poleno. Opět jsme ušetřili přes 500 rublů.

Abychom toho stihli ještě co nejvíc, zajeli jsme si do kostela, který býval hlavním centrem věřících v letech koupaliště a posléze rekonstrukce největšího kostela Spasitele. V metru nebyla tak velká tlačenice jako v předchozícz dnech. V pondělí čeká obyvatele ruska státní svátek a tak prý už byla valná většina mimo město - nedivím se, ten shon a hluk je tu strašný. Časově nám to vyšlo akorát stavit se domů na večeři a pak zase tradá metrem, tentokrát však ne do divadla, ale do cirkusu.

Hned při vstupu do cirkusové budovy (žádný stan) nás výtalo několik zvířátek. Nejvíc mě překvapil slon. Vypadalo to asi tak jako kdyby jste ho viděli ve foie Janáčkova divadla. Ale jinak se to vši tvářilo velice cirkusově. Balonky, cukrová vata a strašná spousta nesmyslných blikajících blbůstek, lákadel jak vytáhnout z rodičů peníze. Místa jsme měli parádní a vystoupení bylo také skvělé. Nebylo to postaveno až tak moc na cvičených zvířátkách, ale šlo především o dovednosti lidí, artistů. To bylo opravdu na obrovské úrovni. No a cvičená šimpanzí kapela, to byla jen taková vsuvka... Cestou domů jsme se maloučko s dědečkem rozdělili, já totiž toužila vidět květinovou uličku. Samo, že na doporučení strýčka. Ta byla na opačném východu z metra než směrem domů, takže jsme si posledí večer udělali hezkou procházku mimo známé - frekventované trasy.