Cairnryan (Skotsko), Dover (Anglie)

Irena Vlahovičová10. 8. 2004

Cesta trajektem pro nás byla už rutinou. Zalezli jsme si do promítacího sálu a cesta nám utekla s filmem Spajdrman. No pěkná blbost! Při vylodění bylo dost po půlnoci tak jsme ujeli jen pár km a zaprkovali na odpočívadle. Postavili se dva stany a dvě dvojice spaly v autech. Dost pršelo. Ráno mě vzbudily nějaké neznámé hlasy a po vykouknutí jsem zjistila, že naše odpočívadlo je vlastně jakási váha pro kamiony a asi čtyři chlapíci v reflexních vestách zde něco vyměřovali. Naštěstí jsme jim vůbec nevadili a dokonce nás pustli na své toalety... Také nám řekli, že cesta k eurotunelu nám zabere dobrých osm hodin cesty, takže nebylo nad čím váhat a okamžitě jsme vyrazili, protože jsme se potřebovali dostat co nejrychleji na kontinent. Vydali jsme se silnicí přes Skotský národní park, ale tak strašně lilo, že jsme sotva viděli na silnici. Takže z okolních lesů jsme neviděli nic moc.

Na nejbližší benzince jsme se rozdělili. Auto se Zahněm, Evčou, Henrym a Jančou mohlo setrvat ještě tři dny, my museli domů a tak zde se naše cesty rozdělily...

My nabrali jižní kurz a frčeli co nejrychleji k Liverpoolu, kde jsme na benzince chtěli uplatnit kupon na 10£, který jsme dostali od té spol. která nám nemohla vypravit trajekt. Liverpool jsme si dokonale prohlídli, protože ta benzinka neexistovala. My se dostali až do samotného centra, pak zase ven a nic. Jenže nutnost WC už byla taková, že jsme se vykašlali na kupón na Shelku a zastavili u nejbližší benzinky. Ta neměla záchod v provozu. Ale aspoň nám poradili kde je ta co ji hledáme. Po drkotání se v šílené zácpě jsme se docloumali k Shelce. Nebyla to ta správná a záchod neměli... Vyrazili jsme rychlostí asi 30km/h po městském obchvatu k dálnici na Londýn. Další benzinka - opět bez WC...! Situace byla tak tragická, že pánové to zapíchli u silnice a počůrali ostružinové keře na kruhovém objezdu. Napětí rázem zmizelo a my mohli v klidu v klidu, dokonce už normální rychlostí, uhánět k Londýnu. Taky bylo 18h pryč a my před sebou měli asi 500km...

Velikou atrakcí, která nás na té nekonečné cestě potkala, bylo hořící auto. Ale nejen tak trošku, hořelo plamenem, celý předek auta.

K tunelu jsme dorazili těsně před půlnocí. Bylo to moc zvláštní jezdili jsme od okýnka k okýnku, od človíčka k človíčkovi než jsme se dostali k vlaku. Okolo skákalo strašně moc zajíčků. Byl to zvláštní pocit najet autem do vlaku. Za ty prachy taky aby ne. 170£ na jedno vozidlo. Aspoň, že nás tam sedělo dost na rozdělení nákladů. Ovšem čas jsou peníze a tak to, co jsme trajektem jeli dvě hodiny tunelem jsme urazili za 20 minut.