Strečno, Starý hrad

Milan Vlahovič8. 10. 2010

Sraz a odjezd směr Slovensko proběhlo naprosto hladce. Vlastně kromě nákupu lístku na vlak u kterého se nás snažil chlapík za okýnkem oškubat. Když nám při prvním pokusu řekl sumu tak jsme se na něho škaredě podívali a zeptali se jestli to myslí jako vážně. Pak chvilku klikal a musel PRACOVAT (!) a vykouzlil z toho slevičku pohopouhých několik set korun českých. Hotová magie. Z cesty si moc nepamatuju - jednak to nepíšu bezprostředně po návratu a pak mám pocit, že jsme ji všichni tak trochu prospali. Pak mám matnou vzpomínku na Žilinu, ve které jsme přestupovali na motorák do Strečna, kam se ta lokálka kodrcala už asi jen půl hodiny. Ve Strečnu jsme zahájili výstup zastávkou v místní putice čtvrté cenové. Pivko s dědkama na zahrádce, Váh pár metrů od nás, na kopečku nad vesnicí krásná zřícenina hradu, vymetená obloha... parádní začátek. Před skutečným výstupem do hor jsme se ještě museli na ten hrad jít podívat. Jmenoval se Strečno, jak jinak. Je to moc sympatická zřícena a s paní co tam vedla prohlídku jsme se zakecali a poradila nám kudy pokračovat dál. Trochu jsme ji pak poslechli a trochu ne. Po prohlídce ještě jedno pivko a klobáska v bufáčku pod hradem no pak už jsme skutečně vyrazili.

Kousek za Strečnem jsme začali stoupat do hor. Cestou k našemu prvnímu táboru, který měl být na horské chatě, jsme se zdrželi ještě na jedné zřícenině - Starém hradě. Ten se mně osobně líbil víc než Strečno. No a pak už bylo před námi jen stoupání na chatu pod Suchým. Tam nás příjemně překvapila slečna u okýnka. Ubytovali jsme se a vyrazili do báru na zelňačku, pivko a společenské hry. Mám pocit, že jsme pak i chvilku hráli na hudební nástroje a zpívali. V závěru večera někoho napadlo, že by jsme měli vyzkoušet přeříznout flašku od piva tkaničkou z bot. Takže jsme si jednu flašku ukradli a vyrazili do našeho pokoje na tu operaci. Poněvadž jsme byli všichni trochu přiopilý, tak z toho byla veselá taškařice. Flaška ale odolala.

Přeříznutí láhve tkaničkou od bot spočívá v jednoduchém triku. Do flašky se nalije voda, do výšky ve které chceme řez vést. Pak se tkaničkou jednou obtočí a potom rychle tahá za konce tkaniček sem a tam. Fungovat to má tak, že tím jak se tkanička tře o láhev tak v tom místě vytvoří vysokou teplotu a ta v kombinaci se studenou vodou v láhvi způsobí, že flaška praskne podél hladiny - v ideálním případě tedy vodorovně.

Je ovšem potřeba dodržet několik jednoduchých pravidel.

Mít klasickou bavlněnou tkaničku. Umělá z trekových bot je naprd, protože moc netře, ale po flašce klouže.
Do akce zapojit střízlivé kamarády. To je potřeba zejména z několika důvodů.
- Opilec neudrží řezanou láhev v rovině, natož ve vodorovině.
- Opilec nedokáže stadartně vyvíjet soustavnou činnost nezbytnou k šudlání tkaničkou o flašku.
- Opilec ani nedokáže na horské chatě najít jiné boty s bavlněnou tkaničkou.

No a pak už jsme šli spát. Nebo si to aspoň myslím. Jo vlastně si ještě vybavuju, že to v té chatě po půlnoci žilo fakt bujarým společenským životem a Elektrino objevil nějakou dívčí společnost ve sklepě!? My jsme ale dali přednost akci s flaškou.